Boku no ame warashi část 2.
3. 6. 2014
Skaliskami dál proplouvali, dokud pod nimi voda nezmizla a nezůstala jen holá skála, která i přes velmi nepříznivé podmínky kvetla a byly tam stromy. Tam Galein přistál a Kazeshi zesedl. Trochu zavrávoral, když opět ucítil pevnou půdu pod nohama.
Najednou na něj dolehl stesk jak velký balvan. Uvědomil si, že známé tváře už nikdy neuvidí. Nikdy ve svém životě... nachvilku svého rozhodnutí zalitoval, když si představil, co to na Zemi bude za pohromu. Ale nemělo cenu plakat nad rozlitým mlékem, už je tady a vrátit se zpět prostě nemůže.
Všiml si divné skály uprostřed paloučku. Vypadala spíš jak kašna. Uprostřed byl velmi vysoký a oválný výstupek, na jejímž vrcholku bylo něco velmi zářivého a oranžového. O pár metrů níž na něj navazovala půlkruhová skála, ve které byla tmavá voda s nějakými vodními květinami a o něco málo níž, ale na druhé straně, byl další půlkruh s vodou tak čistou a modrou, jako lesní studánka prozářená paprsky slunce.
Přepadl ho nutkavý chtíč zaplavat si. Jak omámený šel k nejnižšímu půlkruhu a rychle si vlezl do vody. Oblečení neoblečení.
Voda byla překvapivě vlažná, ale na relaxaci to neubylo. Vyčistilo mu to hlavu ještě líp, jak příroda. Bylo to magické a nechápal, proč se tak cítí. Když si všiml, že v tom vyšším rostou i rostilnky, vyhoupl se tam. Chtěl cítit i tu přírodu, ne jen vodu. Jenže udělal pár pohybů, nohy se mu zaplantaly do rostlin a on nemohl ven. Začal se topit. Viděl, že se na něj drak kouká, ale nic nedělá, v duchu mu nadával.
Najednou něco uchopilo jeho nohy a vymotalo ho. Jenže ho to taky vymrštilo a hodilo na zem. Pod trávou a květinami byla pořád skála, takže to pěkně bolelo.
"Co to sakra-!" černovlásek chtěl ještě pokračovat v dalších nadávkách, ale když se podíval nahoru, opět ztratil dech. Z vody se na něj díval zelenkavý obličej se sytě žlutými oky a dlouhými, kudrnatými, světle modrými vlasy. Bytost se vymrštila přes skálu a seskočila na zem za ním.
"Co tady děláš, lidský tvore?" zeptal se ho chladně, pak si všiml Galeina a chápavě si oddychl, "proč musím mít pomocníka?"
Kazeshi se na něj okouzleně díval. Měl nádherné svalnaté tělo a ta mírná zelenost mu dokonce krásy přidávala. Všiml si, že jeho uši jsou dlouhé, špičaté a převážně tvořené blánami, které byly i mezi prsty na nohou i rukou. Vlasy měl dlouhé až do pasu, husté, vlnité a krásné. Kolem pasu měl jen nějakou potrhanou látku, takže jeho tělo krásně vynikalo.
"Ty to moc dobře víš," odpověděl drak.
"Che!" prskla bytost a podívala se na černovláska. Chvilku na sebe vzájemně koukali. Kazeshi byl vystrašený a bytost působila velmi chladně. Najednou udělala velmi prudký pohyb do dřepu, její oči byly teď na úrovni Kazeshiho očí. Uchopila jeho obličej agresivně do ruky a zadívala se na něj. Znovu ze sebe vydala hlásku "Che!" a zamumlala něco jako "voda", poté vstala a šla za Galienem.
"Proč jsi ho nevytáhl?"
"Není mi dovoleno dotýkat se posvátné studny. Neměl jsi tu náhodou být ty?" v jeho hlase zněl sarkasmus.
Bytost se otočila na Kazeshiho: "Do posvátné studny bys neměl vůbec lozit, rozumíš? Řídí chod veškeré vody na téhle planetě! Jen já to mám dovoleno, protože se o ni musím starat." znovu si k němu dřepl, "od teď mě budeš poslouchat na slovo. Teď patříš mě."
Kazeshi si trochu zazoufal. Utekl ze Země v domění, že tady bude mít lepší život, ale už někomu patří... Rozzlobilo ho to: "Jak si můžeš dovolit říct, že ti patřím?!"
Bytost nahla hlavu, ale nezlobila se. Měla pořád ten samý chladný výraz: "A jak si ty můžeš dovolit takhle mluvit s bohem?"
Černovlásek nevěřícně vydechl. Nevěděl, co mu na to říct. S nadějí se koukl na draka.
"Je to tak," potvrdil jeho slova, "Veikil je bůh vody."
"A ty jsi jen lidský tvor," začal Veikil, "z planety, která trpí a umírá. Jak si asi myslíš, že s k tobě budu chovat?"
Kazeshi si uvědomoval, že má pravdu. Země nevypadala tak nádherně, jak tahle planeta: "I tak jsem ale živý a ty si mě prostě přivlastnit nemůžeš, i když jsi bůh," odporoval, "toho jsem měl dost už na Zemi!"
Bůžek se nachvilku zasekl a výraz mu mírně změkl, "oni s tebou nezacházeli dobře?"
"Byl bych jinak tady?!"
Veikil se na něj zamyšleně podíval, Kazeshi by přísahal, že si i trochu usmál. Byla to dlouhá doba, co si ho prohlížel, až se černovlásek začal cítit nervózně.
"Dobrá tedy. Ale stejně mě budeš muset poslouchat a splňovat mé příkazy, abychom udrželi vody v rovnováze a čistotě. Je to nezbytné."
"Tomu rozumím," potvrdil černovlásek.
"Moc dobře," odpověděl bůžek, "draku, můžeš odletět. Není tě tu třeba."
Galien bez se bez řečí zvedl a odletěl, Veikil za ním ještě velmi pronikavě křikl: "Už sem nikdy neleťte!"
"Oni tu byli i další draci?" zeptal se černovlásek.
Nemohu se odsud hnout," pronesl Veikil, "potřebuju někoho, kdo mi bude nosit jídlo a vodu."
"Proč jsi je tedy poslal pryč?"
"Odedneška to bude tvá práce."
"Proč?"
"Protože jsi můj pomocník.Co sis myslel, že budeš dělat? Plavat?"
"Hele..." začal Kazeshi a postavil se na nohy, "nezačali jsme moc dobře. Takže znova, jmenuju se Kazeshi."
"Veikil."
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
