Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Kroniky koní - 3. díl, Ghost

17. 3. 2011

 "Milý deníčku, dnešek je víc jak příšerný-"

"Přestaň škemrat, Rajče," zasmál se Yon, "tu chvilku přežiješ."
"Teď ti to rajče ještě odpustím, ale..." nahnul se k němu a zašeptal, "proč ji musíme doprovázet?"
"Nezapomeň, že nás včera prakticky zachránila," zašeptal černovlásek nazpět. 
Včera se Yon s Hideakim dostali do meších problémů s personálem, i kapitánem. Kdyby Sayuri nepromluvila a nezastala se jich, museli by na lodi pomáhat ještě další dvě plavby.
"No jo. To je sice fakt," zašeptal rudovlásek, "ale to bylo něco jako odplata za to, že jsme ji zachránili. Za tohle nám bude ještě něco dlužit."
"Nebuď na ni tak zlej. Proč jsme ji teda zachraňovai, když ji nemáš rád?"
"Tak to není. Jen chci být v Heimdall co nejdřív."
"Co si to tam vy dva šeptáte?" ozvala se dívka vepředu.
"Nic důležitého," usmál se Yon. 
"Co je šeptem, to je čertem!" zasmála se.
Hideaki jen protočil oči a povzdechl si, "nějak tak."
Yon se se Sayuri vesele bavil a Hideaki se pomalu, s rukami v kapsách, šoural za nimi. Chtěl se s nimi taky bavit. Nudil se. Když tu byla Sayuri, nechtěl nic říkat, ale nikoliv ze studu. Byla to ta nedůvěřivá stránka jeho osobnosti, na kterou nebyl vůbec pyšný. Je to podobná situace, jako když poznal Yona.
Sayuri sice chtěl od smrti zachránit, ale netušil, že ji budou muset doprovázet.
"Zachviličku jsme tam, " otočila se dívka na Hideakiho. Hned na to se otočila zpátky na Yona, "nebyla jsem tam přes dva roky a to je to má rodná vesnice. Jsem opravdu strašná."
 
Zanedlouho opravdu uviděli hradby vesnice.
"Něco není v pořádku," zamumlala dívka.
"Hmmm... co by jako nemělo být v pořádku?" zeptal se, ne moc nadšeně, Hideaki.
Na první pohled bylo všechno v pořádku. Vesnička byla zalitá sluníčkem a celkově působila dost přjemným dojmem. Když jste se ale podívali blíž, byla tichá a v podstatě úplně mrtvá. Brána byla otevřená dokořán a přes ní byla vidět ta opuštěnost, která ve vesnici panovala. V ulicích nebyl nikdo. Ani děti, aby si venku hrály. Prostě nikdo.
"Probůh," zašeptala Sayuri a rázně přidala do kroku. Černovlásek a překvapivě i Hideaki taky. Jednak aby nezůstal pozadu, jednak ho zajímalo, co se stalo.
Když vešli do prázdnoty vesnice, uvědomili si, že tam opravdu nikdo není. Teď i rudovlásek věřil, že něco není v pořádku.
"Je tu někdo?!" zakřičel Yon a čekal na odpověď. Nikdo se však neozval. Černovlásek se dal do chůze a zkoušel to dál.
Sayuri už trochu plakala. Přemýšlela, co se mohlo stát. Co se stalo s jejími rodiči a sourozenci, s jejími kamarády...
Rudovlásek chodil od domu k domu a zkoušel, jestli tu opravdu nikdo není. Skoro to vypadalo, jako by se lidi před něčím izolovali.
"Yone! myslím, že jsem něco slyšel!" utíkal rudovlásek ke svému parťákovi.
"No tak se tam podívej. Nebojíš se snad, že ne?" rýpnul si Yon.
Hideaki uražen nafoukl tváře, "jasně že se nebojím. Jsem přece mág!"
Dívku jejich pošťuchování přimělo usmát. Zezačátku jí to připadalo trochu divné, ale už si na to zvykla. Připomínalo jí to dokonalé přátelství. Nejvíc ji vždy dokonale rozesmála Hideakiho přezdívka Rajče. Tomu způsobu a tónu hlasu, kterým mu ji Yon říkal, se prostě nedalo odolat. 
"Haló?" zaklepal rudovlásek na jedny dveře, ve kterých uslyšel šum, "jmenuji se Hideaki Akari. Je tu ještě můj parťák, Yon Tatsu a dívka, která se tu narodila, Sayuri. Možná ji znáte. Jsme ochránci a bojujeme s démony, takže nepřicházíme ve zlém. Můžete nám prosím otevřít?"
Notnou chvilku se nic nedělo. Když to Hideaki chtěl vzdát, dveře se na malou škvírečku otevřely.
"Pojďte rychle dovnitř," zašeptal chraplavý mužský hlas.
"Yone, Sayuri! pojďte rychle sem!" zavolal na ně šťastný Hideaki. Doufal, že ho teď Yon alespoň trochu uzná. Pořád trochu žárlil na jeho úžasnou sílu ovládat mrtvé.
"Podařilo se ti někoho najít?" zeptal se černovlásek, "to bych do tebe neřekl, Rajče."
Sayuri se opět neubránila mírnému úšklibku.
"Buď rád," odsekl a oba dva, Yona i Sayuri, probodl pohledem, "asi je to tu nebezpečné. Ten pán nás pozval dovnitř."
Dívka i nekromancer poslechli a útíkali za ním.
"Promiňte pane, můžete nám říct, co se tady děje?"
Muž byl starý a žil v domě úplně sám. Chaloupka byla velmi chudá a měla jen jednu místnost. Všem bylo hnad jasné, že budou nejspíš spát na zemi.
"Vždy po setmění přichází Ghost..." ozval se muž a hlasitě si odkašlal, "je to duch koně, který si vezme duši všech, kteří se od setmění do svítání vyskytují venku. Už tu umřelo hodně lidí ale Sayuri, ty se bát nemusíš, tví rodiče a sourozenci žijí. Hned ráno je můžeš navštívit."
"Vy mě znáte, pane?" zeptala se udiveně.
"Jistěže, jsem tvůj kmotr."
"Ah, ano... málem jsem zapoměla!"
"To nic dítě," usmál se stařík, odkašlal si a unaveně si sedl na postel. Sayuri se posadila na kožešinku na zemi a dala se se staříkem do řeči.
Jen Yon a Hideaki zůstali stát ve střehu, podívali se na sebe a kývli.
"My se o Ghosta postaráme," řekl rudovlásek, "jen tu nechte slečnu Sayuri přespat. Je to pro ni moc nebezpečné."
"Dobře, spoléhám na vás, chlapci," zachroptěl muž. Šlo vidět, že se mu značně ulevilo
 
 
 
Ve zbývající hodině se oba chystali na Ghosta.
Nejprve se převlékli. Yon měl černé, kožené oblečení. Kalhoty byly uplé, se stříbrným páskem a spousty malých řetízků, které volně visely od pasu. Vestu, stejně tak uplou, jak kalhoty, rovněž s řetízky, které byly tentokrát posety na celé vestě. Přiléhavé rukavice až k loktům se k oblečení nehorázně hodilo. Přes tohle všechno měl ještě černý kožený plášť. Na pravé paži, přesněji na rameni, mu šel dobře poznat vytetovaný znak nekromancerů. Přeškrknuté N. Do kapes si umístil pár chytrých věciček, které by se mu mohly hodit, ale moc v to nedoufal. Přece jen si vystačí on sám s jeho formulkami na vyvolání mrtvol a duchů. Ghost je přízrak a on je tu ten, co si hraje s posmrtným životem.
Hideakiho oblečení bylo narozdíl od Yona bílé a volné. Halenka měla na sobě dvě kapsičky, ze kterých visely přívěšky s pentagramem. Po celé košili byly vyšity spirálky různých odstínů zelné. Kalhoty byly stejné jak košile, jen byly bez přívěšků. I on měl plášť jenže daleko delší a přes celé tělo. Když si ho zapnul pořádně, byla vidět jen jeho hlava.
Vypadal jako dřevěná figurka, nebo hrací panáček ke Člověče nezlob se.
Plášť měl také své spirálky. Neměl působit nijak elegantně, ani skvostně, pouze měl normální lidi odradit od zbraní, které se pod ním skrývaly.
Rudovlásek měl snad všechny zbraně, které se k mágům vztahují. Diamantový meč byl velkou skvostí. Nejdražší z jeho zbraní a velmi účinná. Nespočet dýk různých velikostí, z různých materiálů, s různými účinky a různým stupněm zranitelnosti. Nechyběla ani speciálně vyrobená střelná zbraň a samozdřejmě přenášecí krystal. Jediná věc, kterou neměl, byla hůl. S ní si připadal jako "starý dědek", a dal přednost lepším, modernějším a spolehlivějším zbraním.
Hned po úplném setmění opustili chaloupku a vkradli se se do chladné noci.
"Vážně je to tu trošku strašidelný." Rudovlásek se porozhléhl. Všude byla taková mlha, že kdyby se zhmotnila, nakrmila by nejednu vesnici.
"Snad se nebojíš," zasmál se Yon. 
"Ne, nebojím se," odsekl, "co teď? máme na Ghosta čekat?"
"Myslím, že si nás najde sám." Yon se dal do chůze, "pojď Rajče, musíme se tady porozhlídnout."
"Přestaň mi říkat rajče, jsem mág!"
"Jasně že nejsi nějaký přezrálý rajče, co se rozpláclo na zemi," zasmál se černovlásek.
Hideaki uraženě nafoukl tvářičky, "tak mi tak neříkej."
"Ale-!" zvýraznil pobaveně hlas.
"Jaky ale zas?!" rudovlásek teď byl opravdu rudý vzteky a to Yona pobavilo ještě víc.
"Na tobě ta přezdívka vypadá roztomile..."
To Hideakiho rozzlobilo ještě víc, takže teď přímo vřel. Než ale stačil něco namítnout, uslyšeli dusot koňských kopyt.
Hideaki si nejprve myslel, že sem zabloudil nějaký muž na koni, ale když ho Yon zatáhl do nedalekých keřů, kde se schovali, uviděl, co doopravdy ten zvuk kopyt vydává.
Kůň byl průhledný, jen světloulince zářil žlutou barvou. V mlze se skoro ztrácel. Hříva mu vlála v neexistujícím větru. Místo očí byly jen prázdné oční důlky, ve kterých kdysi oči bývali. Vypadal ušlechtile. Tím způsobem, jakým se nesl, jak ladně chodil a měl pozvednutou hlavu. Až na ty oči vypadal nádherně.
Zastavil na místě, kde předchvílí stáli Hideaki a Yon. Pozvedl hlavu a začal nasávat vzduch. Hlasitě zaržál a podíval se na místo, kde se mladíci schovávali.
"Ale ne, on nás vyčmuchal!" zaneříkal Hideaki.
"Asi... přejdeme na plán A, dokud nevymyslím plán B." Yon popadl Hideakiho za ruku a rozutíkal se pryč, do lesa.
"Tohle je ten tvůj plán B? útěk?" zakřičel na něj rudovlásek.
"Klid Rajče. To chceš, aby ti vysál duši?"
Po téhle větě už byl zticha. Věděl, že má Yon pravdu, i když mu pořád jeho přezdívka vadila.
"Kam se schováme?" vydechl rudovlásek.
"Co já vím," oddychl si únavou, "jsi mág. Vyčaruj barikádu."
Hideaki se ohlédl dozadu, "ale on nás dohání... Nestihnu to."
"Budeš muset spěchat."
Rudovlásek přikývl, pustil Yonovu ruku a zastavil. Yon zastavil těsně za ním, protože moc dobře věděl, jak barikády fungují.
Hideaki vytáhl svůj diamantový meč a zapíchl ho do země. Začal odříkávat magickou formuli:
 
"Zem i diamanty drahé, slyšte prosím prosby mé.
Energii mi pujčte a barikádu stvořte!"
 
Otočil mečem, který v zemi vytvořil malou kulatou dírku a z ní se vyvalilo obrovské množství energie, které vytvořili opravdu silnou a průhladnou barikádu.
"Tak co?" otočil se na Yona, "nejsem tak slabej, jak vypadám, že?"
Yon se na něj chvíli díval a pak se začal smát, "slabej fakt nejsi ale ta slova... byla hodně chabá."
"A co mám jako dělat? tak nás to učil mistr a je to účinný!" sedl si se vztekem na zem.
"Promiň. Zachránil si nám život, Rajče," usmál se a sedl si za ním, "budeme muset chvilku vydržet. Koníček nás hlídá."
"Ty vymýšlíš plán B," odsekl Hideaki.
Chvíli bylo ticho. Hideaki nechal Yona v klidu přemýšlet, zárověň s hrůzou sledoval průhledného koně, který ve tmě lesa krásně zářil.
"Yone..." zašeptal, "je mi zima. Nemůžeš si trochu pospíšit?"
Černovlásek se na něj podíval. Přesněji se podíval do jeho modrých očí, které se zimou trošku třásly.
"Asi nemám na výběr," povzdychl si. Přisedl si blíž k němu, objal ho a přitiskl k sobě, "vzájemné teplo. Tohle zas učil mistr nás."
Hideaki na něj chvilku nechápavě koukal. Když se po chvilce zase cítil o něco tepleji, opravdu mu byl vděčný.
Začaly se mu pomalu zavírat víčka. Teplo, tma a klid byly odjakživa skvělé podmínky pro spánek. I když spát nechtěl, nemohl si pomoct...
"Už to mám, Rajče!" vykřikl. Když se rudovlásek neozýval a překvapivě nic nenamítal, podíval se na něj. Viděl, jak pravidelně oddychuje a všechno mu bylo jasné.
"Yare, yare. Tak ty dokážeš usnout i když je tady tak velký nebezpečí?" zasmál se a vstal. Sundal si svůj plášť a rudovláska na něj pomalu položil. Zem byla přece jen trochu mokrá a kůže dobře vhlku odolává.
Podíval se na Ghosta a vyvolal co nejvíc duchů mohl. Jejich úloha byla rozptýlit Ghostovu pozornost, aby mohl svůj plán provést. Hned potom meč vytáhl ze země. Musel být rychlý, jinak to ho i Hideakiho mohlo stát život.
Natáhl ke Ghostovi ruce a začal:
 
"Duše koně zbloudilého,
vrať se do světa svého.
Najdi tam svůj vytoužený klid
a lidi už nech být.
Nač je ti tento svět,
když můžeš být s druhy svými,
ve světě se zemřelými.
Tak běž, upaluj,
zapomeň na tenhle zemský dvůr."
 
Kůň sebou přestal zmýtat a zklidnil se. I jeho hříva nepoletovala tam a sem a dopadla na jeho dlouhý krk. Vděčně se Yonovi uklonil a začal se měnit v páru, která stoupala do nebe.
Byl konec.
Yon se vrátil k Hideakimu a i se vším oblečením ho vzal do náruče. Čekala ho dlouhá cesta přes les. I když byl unavený, skoro utíkal. Už chtěl být z toho lesa pryč. Chtěl být nekde v teple a v bezpečí. Vyčerpal skoro všechnu svou energii. Spěchal, aby neomdlel únavou nekde v půli cesty.
Když do chaloupky konečně dorazil, všichni už spali. Stařík na posteli, Sayuri se uvelebila na stole, takže Yonovi nezbývalo nic jiného, že Hideakiho položit na chladnou zem a lehnout si vedle něj.
 
 
"Yone, Yone!" uslyšel známý hlas. Otevřel oči a uviděl naštvaný obličej Hideakiho, "co si jako myslíš, že děláš?!"
Yon si všiml, že rudovláska objímá. Asi se mu něco zdálo, nebo mu byla večer zima.
"Gomen, gomen," usmál se a rychle vstal.
"Už jste vzhůru?" Sayuri vešla do chaloupky a na stůl položila košík s nějakým jídlem.
"Ano, ale hned půjdeme," řekl Yon. Hideakiho pohled přímo říkal cože? a bez snídaně?
"Oh, tak brzy?"
"Ano, Ghost je pryč a my musíme svou cestou. Bohyně Rhinnanon nepočká," usmál se, "mohli bysme si tu koupit jídlo a doplnit tak své zásoby?"
"To ne!" vykřikla dívka, "všichni jsou vám vděční za to, že jste Ghosta poslali pryč. Vemte si vše v tomhle košíku."
"Děkujeme."
"Co se vlastně včera večer stalo, Yone?" zívl si rudovlásek a taky vstal.
"Řeknu ti to cestou..."
 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Portrét



Archiv

Kalendář
<< červen / 2017 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 34845
Měsíc: 247
Den: 7