Pohádka pro dospělé: Cesta do ráje
26. 11. 2013
Náš příběh se odehrává v dávných dobách antiky, kdy ještě byla moře nízká a lidé promlouvali s bohy.
Psal se rok 252 n. l., když se v jedné malé řecké vesničce narodili dva chlapci, jejichž osudy byly vlákénky osudu spojeny od narození až do smrti.
Jejich rodiny spolupracovaly už po nějaké generace v zemědělském podnikání - jelikož bydleli blízko řeky, která se vlévala do moře, jezdili s plodinami na pustější a tím také chudší ostrůvky.
Chlapci si od malička hráli spolu, protože na ně jejich rodiče neměli čas. Byli malí a ještě pracovat nemohli, spíš by jim jen zavazeli. Tak si kloučci hráli na břehu řeky, hledali mušle a pak porovnávali, kdo našel více.
Chlapci se jmenovali Ekyos a Chal.
Jak plynula léta, z obou chlapců rostli šikovní, urostlí a hlavně pohlední mladíci.
Ekyosovy vlasy postupem času zhnědly, až byly jen o něco málo tmavší, než jeho vypracované snědé tělo. Také si je nechal narůst až po ramena. Světle hnedé, až oranžové oči jeho vzhledu dodávaly své. A byl vysoký.
Chal naopak celý ztmavl více. Možná to bylo kvůli tomu, že začal pracovat dříve. Jeho vlasy nesly havraní čerň, tělo bylo více opálenější, ale stejně svalnaté. Jen oči byly poměnkově modré, což je na Řeka velmi neobvyklé. Výškově byl stějný, jak Ekyos, možná o pár milimetrů menší.
Oba byli jak dvojčata, co se chutí a zájmů týkalo. I stížnosti na práci měli stejné, ale věděli, že negativita jejich práci jen znepříjemní, tak své nadávky snažili držet na uzdě... i když, komu by se chtělo pracovat ve 30°C?
Mělo to ale i malou výhodu - když měli jejich rodiče pauzu, mohli si nějaké to šťavnaté ovoce sníst a když odpočívali zase oni, šli se svlažit do řeky.
Takový byl jejich život. Jen pracovali.
Jednou se v polední pauze vydali do vesničky. Chtěli si koupit nějaký chléb, protože ovoce už měli takzvaně plné zuby.
"Chtěl bys tohle dělat celej život?" ptá se červovlásek.
Hnědovlásek na něj překvapeně pohlédne a jejich oči se střetnou, "nevím. Možná," uhne pohledem a kousne do své půlky chleba.
"Mě to totiž nebaví, vůbec. Nechci tohle dělat. Je to na strhání těla!"
Ekyos se zasměje, "co mají říkat rodiče."
"No co rodiče! Stejně jsme nejmladší, a tak bychom byli jen pomocná síla," stěžuje si Chal dál.
"To asi jo," souhlasí hnědovlásek, "ale co jinýho chceš dělat?"
"Třeba píct tyhle chleby!" zasměje se a pohlédne na něj. Ekyos úsměv opětuje, "nebylo by fajn, kdybychom si otevřeli nějakou pekárničku? Já bych pekl a ty bys prodával."
"Ty umíš píct?"
"Třeba píct tyhle chleby!" zasměje se a pohlédne na něj. Ekyos úsměv opětuje, "nebylo by fajn, kdybychom si otevřeli nějakou pekárničku? Já bych pekl a ty bys prodával."
"Ty umíš píct?"
"No... to bych se naučil," zasmál se.
Ekyos jen nevěřícně zavrtí hlavou a zrychlí na kroku. Někdy se mu ani nechce věřit, jak dokáže být Chal dětinský. Vždyť jsou už plnoletí a on je někdy fakt jak dítě! Co ho ale překvapovalo víc bylo
to, že se mu to na něm líbilo. Nedokázal by si představit, kdyby se tak nechoval, už by to nebyl ten Chal, kterého zná.
Černovlásek si už naopak zvykl na Ekyosovu chladnou povahu. Byl jeden z mála, všichni Řeci, které znal, byli hluční a veselí, jen on byl tichý a chladný. Ale stejně jako u Ekyose, nedovedl si ho jiného představit. Byl odlišný úplně ve všem a on byl pyšný, že s ním zrovna kamarádí.
Než došli domů, měli chléb snězený. Teď je opět čekala práce.
"Tak se uvidíme na večeři!" pronesl Chal.
"Jasně, zatím."
Na večeři se opět sešli u řeky, jako vždycky. Ekyos tam byl první. Přinesl si v šátečku trochu ovoce a zeleniny s trochou vody v hliněném hrnku. Kdyby voda nebyla slaná, mohl se v klidu napít z řeky, ale bohužel.
Sedl si pod jeden z olivovníků, pod kterým rostla hustá zelená tráva a pár kytiček. Sedl si pohodlně a koukal se na řeku, jak si klidně plyne, je bezstarostná. Nachvíli si zapřál být také vodou a být zcela bezstarostný.
Z jeho myšlenek ho vytrhl veselý pozdrav Chala. Už k němu utíkal a z dálky se omlouval, že se tak spozdil.
"Mám super novinku!" černovlásek úplně zářil štěstím. Sedl si za Ekyosem a začal jíst, "otec mě posílá prodat zboží!"
"Mám super novinku!" černovlásek úplně zářil štěstím. Sedl si za Ekyosem a začal jíst, "otec mě posílá prodat zboží!"
Hnědovlásek na něj vytřeštil oči. Jeho první myšlenky zněly: "Vždyť je to přes moře! A je to moc nebezpečné pro někoho tak mladého!" To ho asi překvapilo víc, než samotná zpráva. Chvilku mlčel.
"A tak mě otec ještě trochu školil, jak s lodí. Proto jsem se spozdil."
"To nevadí," pohlédl na něj a usmál se: "Hodně štěstí."
"Díky!"
Ekyos pozoroval, že se poslední dobou cítí v Chalově přítomnosti divně a vůbec se mu to nelíbilo. Trvalo to už nějaký ten pátek, ale i tak mu to nebylo moc příjemné.
Jen co dojedl, šel k řece, že si zaplave. Když už byl u břehu, Chal do něj rychlým pohybem strčil a hned na to se začal smát.
Ekyos mezitím vyplaval a bez otevření očí plaval až ke břehu: "Moje oči! Ty idiote!"
Chal v záchvatu smíchu vykřikl: "Takže nadávat umíš, jo?"
Hnědovlásek instinktivně natáhl ruku a začal šmátrat po něčem, čím by si mohl oči utřít. Když už něco nahmatal, přitáhl si to k sobě a bolavé oči pořádně vytřel, aby v nich nezůstala žádná sůl. Konečně otevřel oči a hned na to zažil šok.
"To nevadí," pohlédl na něj a usmál se: "Hodně štěstí."
"Díky!"
Ekyos pozoroval, že se poslední dobou cítí v Chalově přítomnosti divně a vůbec se mu to nelíbilo. Trvalo to už nějaký ten pátek, ale i tak mu to nebylo moc příjemné.
Jen co dojedl, šel k řece, že si zaplave. Když už byl u břehu, Chal do něj rychlým pohybem strčil a hned na to se začal smát.
Ekyos mezitím vyplaval a bez otevření očí plaval až ke břehu: "Moje oči! Ty idiote!"
Chal v záchvatu smíchu vykřikl: "Takže nadávat umíš, jo?"
Hnědovlásek instinktivně natáhl ruku a začal šmátrat po něčem, čím by si mohl oči utřít. Když už něco nahmatal, přitáhl si to k sobě a bolavé oči pořádně vytřel, aby v nich nezůstala žádná sůl. Konečně otevřel oči a hned na to zažil šok.
Naskytl se mu pohled přímo na Chalův penis. Hned na to zjistil, že to, čím si oči utřel byly jeho kalhoty. Počáteční šok rychle vymizel a vystřídaly ho rozpaky se stydem. Oba dva se červenali jak rajčata.
Ekyos pak jeho kalhoty s hlasitým "promiň!" pustil, otočil se k němu zády a rychle odplaval trochu dál. Cítil, jak teď jeho úd pulsuje vzrušením a nemohl to nijak zastavit. Konečně teď poznal, co k Chalovi celou tu dlouhou dobu cítil a to zjištění ho momentálně vzrušilo ještě víc.
"Promiň!" uslyšel z dálky černovláskův hlas, "ten vtípek neměl zajít až tak daleko! ... už se můžeš vrátit!"
"N...nemůžu!" křikl zpátky.
"Promiň!" uslyšel z dálky černovláskův hlas, "ten vtípek neměl zajít až tak daleko! ... už se můžeš vrátit!"
"N...nemůžu!" křikl zpátky.
"Proč?"
Hnědovlásek se odmlčel, pak se na něj otočil, "cítím se divně..."
"Není to další důvod, proč vylízt ven?" zeptal se nechápavě, pak se ale zadíval na výraz jeho tváře, jeho nevinný a jakoby provinilý pohled, plný ruměncea stydu. A jako by mu to všechno docvaklo. Rozběhl se, skočil šipku a plaval přímo za ním. Chvilku se na sebe jen tak koukali, pro hnědovláska to byla dlouhá chvilka, už chtěl odvrátit pohled, ale nešlo to. Musel v jeho pomněnkových očích hladat pořád něco nového, až málem úplně zapomněl na své vzrušení.
"Není to další důvod, proč vylízt ven?" zeptal se nechápavě, pak se ale zadíval na výraz jeho tváře, jeho nevinný a jakoby provinilý pohled, plný ruměncea stydu. A jako by mu to všechno docvaklo. Rozběhl se, skočil šipku a plaval přímo za ním. Chvilku se na sebe jen tak koukali, pro hnědovláska to byla dlouhá chvilka, už chtěl odvrátit pohled, ale nešlo to. Musel v jeho pomněnkových očích hladat pořád něco nového, až málem úplně zapomněl na své vzrušení.
"Eky, cítíš se tak divně, jak já?" zaptal se se značnými rozpaky.
Ekyos na něj vytřeštil oči. Pochopil, jak to myslel a štěstím se rozesmál. Chal se taky zasmál. Tak dlouho se bál dát něco na jevo a teď je to venku... tak rychle a snadno... nemohl tomu pořád uvěřit. Pořád si myslel, že je jen on divný a jiný než ostatní a on Chal byl stejný jak on...
Objal ho a natáhl se pro polibek. Jejich rty se v ten okamžik spojily v tak dlouho vytoužený polibek. Líbali se dokonce i pod vodou, dokud jim nedošel dech.
Na břehu se pak naoplátku Chalovi naskytl pohled na Ekyosův napůl naběhlý penis, začervenal se a chvilku na něj zíral.
Hnědovlásek si toho všimnul a začervenal se taky, pak se omluvil: "Promiň, toho si nevšímej, zachvilku to přejde."
Společně pak šli domů, už tak tušili, že se spozdili moc dlouho. Tentokrát ale narozdíl šli s rukou v ruce.
Objal ho a natáhl se pro polibek. Jejich rty se v ten okamžik spojily v tak dlouho vytoužený polibek. Líbali se dokonce i pod vodou, dokud jim nedošel dech.
Na břehu se pak naoplátku Chalovi naskytl pohled na Ekyosův napůl naběhlý penis, začervenal se a chvilku na něj zíral.
Hnědovlásek si toho všimnul a začervenal se taky, pak se omluvil: "Promiň, toho si nevšímej, zachvilku to přejde."
Společně pak šli domů, už tak tušili, že se spozdili moc dlouho. Tentokrát ale narozdíl šli s rukou v ruce.
Další den vyjel Chal na moře. Cesta zahrnuje čtyři ostrovy, tak se prodej vždy protáhne na týden. Když si ti dva teď uvědomili, že jejich city jsou vzájemné, vůbec se jim od sebe nechtělo. Když mohli, byli spolu. Když mohli, políbili se.
Ve skrytu duše tušili, že se nesmí veřejnosti moc ukazovat, protože kolem viděli jen muž a žena páry. Taky věděli, že muži nemohou rodit děti, proto je oba nejprv překvapilo, že se zamilovali právě do sebe.
Hnědovlásek se na černovláskovu loď koukal tak dlouho, dokud nezmizela za obří masou vody a seděl tam ještě o něco déle. Prosil moře, ať mu jeho milovaného Chala vrátí zpět živého...
Jenže když se už ani po čtrnácti dnech Chal nevracel, začal ztrácet trpělivost. Už ani nepracoval pořádně, když měl pauzu, šel ho vždy do přístavu vyhlížet a když už to chtěl po dalších dvou dnech pomalu vzdát, když se jeho loďka objevila za obzorem.
Ekyos nevěřícně vyskočil na nohy a začal mávat, aby se ujistil, že je to doopravdy Chal. A siluleta na lodi mu začala také naštěstí mávat.
Spokojeně na něj počkal v přístavu a když Chal poprvé po dlouhé době vstoupil na půdu řeckého poloostrova, hned ho objal, o pár sekund později připojil i dlouhý polibek. Kolemjdoucí jim byli momentálně ukradení.
Spokojeně na něj počkal v přístavu a když Chal poprvé po dlouhé době vstoupil na půdu řeckého poloostrova, hned ho objal, o pár sekund později připojil i dlouhý polibek. Kolemjdoucí jim byli momentálně ukradení.
"Ani nevíš, jak jsem se bál!"
"Promiň," omluvil se a koukl na něj psíma očima, "když ony začaly bouřky a já zůstal na každém z ostrovů o dva tři dny déle."
"To nevadí, hlavně že jsi v pořádku!" znova si ho k sobě přivinul, pak opět povolil, "mám pro tebe špatné zprávy."
Ekyosovy předchozí obavy o Chala zesílily i díky téhle zprávě.
Chal nasucho polkl, "jaké?"
Ekyosovy předchozí obavy o Chala zesílily i díky téhle zprávě.
Chal nasucho polkl, "jaké?"
"Táhnou na nás Římané."
"Cože?!" vykřikl černovlásek, "to snad ne!"
"Bohužel. Právě proto jsem se bál, jestli tě třeba nepřepadli, nebo tak něco."
"Cože?!" vykřikl černovlásek, "to snad ne!"
"Bohužel. Právě proto jsem se bál, jestli tě třeba nepřepadli, nebo tak něco."
Chal popadl krabičku se svým výdělkem a spěchal domů. Hnědovlásek jeho obavy naprosto chápal. Římané byli bestie a ještě budou, musel se ukázat doma, aby i jeho rodina nepokračovala v obavách...
Navečer se opět sešli u řeky. Nevydrželi by to, kdyby se nesetkali. Oba mlčky seděli a přemýšleli, co bude dál.
Pak Chal prolomil ticho: "Jsme divní?"
"Proč myslíš?"
"No... že jsme spolu..."
Ekyos si povzdychl, "nedělej si srandu, že jsi se přihlásil k tomu novému náboženství!?"
"Nepřihlásil," odpověděl popravdě, "ale na jednom z ostrovů se mi dostala kniha o tom všem a tam bylo napsáno, že to není normální... že lidi jako my stvořil ďábel."
Hnědovlásek se na chvilku na něj zadíval: "Připadáme ti jako ďábelští?"
"Ne."
"Připadáme ti nenormální?"
"...Ne."
"No... že jsme spolu..."
Ekyos si povzdychl, "nedělej si srandu, že jsi se přihlásil k tomu novému náboženství!?"
"Nepřihlásil," odpověděl popravdě, "ale na jednom z ostrovů se mi dostala kniha o tom všem a tam bylo napsáno, že to není normální... že lidi jako my stvořil ďábel."
Hnědovlásek se na chvilku na něj zadíval: "Připadáme ti jako ďábelští?"
"Ne."
"Připadáme ti nenormální?"
"...Ne."
Ekyos se usmál: "Tak vidíš. Kdyby nás bohové nechtěli nebo kdyby nás stvořil ďábel, myslíš, že bychom tu ještě byli? Zeus by nás tu nenechal."
"Jo, máš pravdu."
"Není přece důležité pohlaví, důležitá je naše láska. Ne nadarmo se říká, že láska překoná všechno."
"Jo, já vím, omlouvám se..."
Potom opět nastalo ticho, než ho Chal opět prolomil. Tentokrát však mnohem šokující větou: "Eky... já to chci!"
"Jo, máš pravdu."
"Není přece důležité pohlaví, důležitá je naše láska. Ne nadarmo se říká, že láska překoná všechno."
"Jo, já vím, omlouvám se..."
Potom opět nastalo ticho, než ho Chal opět prolomil. Tentokrát však mnohem šokující větou: "Eky... já to chci!"
Hnědovlásek párkrát nevěřícně zamrkal, "cože?"
"Mám na to chuť," červený se koukl bokem a ukázal na svůj už vzrušený úd, "vidíš?"
Ekyos nasucho polkl, "a-ale..."
Na to se Chal zvednul a sedl si mu obkročně na klín, "jestli budeme muset do války, chci to ještě teď hezky v klidu." a políbil ho. Byl to dlouhý polibek, šla v něm poznat ta vášeň, kterou v sobě černovlásek držel. Uspokojoval se zatím jen třením o jeho bříško a tím i mu dodával jisté vzrušení.
Poslepu a pohmatu zkoumali tělo toho druhého, jako by ho nikdy v životě neviděli. Každý sval, každé lechtivé i vzrušující místečko. Nakonec si sundali i kalhoty, které jim značně překážely. Ekyos si s Chalem rychle vyměnili místa a lehli si na zem. Začali se uspokojovat vzájemným třením svých údů o sebe. Sténali slastí a nechápali, jak něco tak příjemného ještě neobjevili. Hnědovlásek pak sjel trochu níž, až se opět ocitl v blízkosti Chalova penisu, tentokrát však naběhlého vzrušením.
Polštářky svých prstů se něžně dotkl jeho žaludu a jemně sjel dolů. Černovlásek zalapal po dechu, to se Ekyosovi líbilo, napadlo ho použít i jazyk, jelikož je ohebnější, tak začal s lízáním. Napřed jemně žalud, pak zbytek. Nakonec přišla na řadu celá ústa, ale to už byl Chalův penis tak naběhlý a tepal, že u pusy dlouho nezůstal.
Když přestal, černovlásek se na něj nespokojeně zamračil.
Ekyos už to však také nemohl vydržet, proto se dal do přípravy. Napřed ještě jednou zmáčkl Chalův penis a vzal si jeho čerstvě vytvořenou tekutinu, poté s ní začal s ním objíždět jeho konečník. Pak vnikl prvním prstem. Černovlásek trochu zalapal po dechu. Moc příjemné mu to ze začátku nebylo. Když si na to po chvilce začal zvykat, bylo to mnohem příjemnější a když začal přirážet k prstu, to bylo pro Ekyose znamení, že může jít dál. Přidal další prst a obouma dvěma ho začal roztahovat a hrát si s jeho útrobami.
Ekyos už to však také nemohl vydržet, proto se dal do přípravy. Napřed ještě jednou zmáčkl Chalův penis a vzal si jeho čerstvě vytvořenou tekutinu, poté s ní začal s ním objíždět jeho konečník. Pak vnikl prvním prstem. Černovlásek trochu zalapal po dechu. Moc příjemné mu to ze začátku nebylo. Když si na to po chvilce začal zvykat, bylo to mnohem příjemnější a když začal přirážet k prstu, to bylo pro Ekyose znamení, že může jít dál. Přidal další prst a obouma dvěma ho začal roztahovat a hrát si s jeho útrobami.
Chal zrychleně dýchal. Nebylo mu to vůbec nepříjemné a když si pomyslel, že to dělá Ekyos, přímo se ošil nad přicházejícím vzrušení.
Když už hnědovlásek intuitivně cítil, že to stačí, vytáhl prsty, přiložil svůj penis a jemně se dral do něj. Chal se prohnul jak luk, když ním projela náhlá vlna vzrušení. Bylo to divné, ale vůbec ne nepříjemné.
Hnědovlásek napoprvé vnikl jen trošičku, s dalším přírazem zase o něco dál. Přirážel málo. Chtěl, aby si na to Chal zvyknul. Sténal mu v náruči. Sténal krásně a roztomile.
Teprve až když v něm byl celý, začal s prudšímy přírazy. Sklonil se nad něj a pevně ho objal, jejich rty splynuly v polibku.
Oba dva si uvědomovali, jaké to je, když se dva milenci spojí v jednoho. Není slov na vyjádření toho krásného a magického momentu. Konečně byli jedním, konečně.
Teprve až když v něm byl celý, začal s prudšímy přírazy. Sklonil se nad něj a pevně ho objal, jejich rty splynuly v polibku.
Oba dva si uvědomovali, jaké to je, když se dva milenci spojí v jednoho. Není slov na vyjádření toho krásného a magického momentu. Konečně byli jedním, konečně.
Nechali se unášet svými pocity. Bylo to tak příjemné, že se jim nechtělo ani přemýšlet. Vnímali jen jeden druhého.
Po chvilce začal Ekyos ještě s rychlejšímy přírazy a zanedloho Chal ucítil, jak se jeho utrobami rozlévá horká tekutina. Při tom pocitu zalapal po dechu a dlouze vydechl.
I Ekyos vydechoval, když si ovšem všiml, že Chal má také na krajíčku, vzal jeho nedočkavý penis do úst a černovlásek se mu v tu ránu udělal do pusy.
I Ekyos vydechoval, když si ovšem všiml, že Chal má také na krajíčku, vzal jeho nedočkavý penis do úst a černovlásek se mu v tu ránu udělal do pusy.
Oba dva si vysílením lehli do trávy, černovlásek na hnědovláskovu hruď. Pomalu vydechovali a zase se nadechovali, uklidňovali se.
"Takže tomuhle se říká sex, jo?" zasmál se Chal, "fakt to lidi ještě víc sblíží, jak se říká."
"Ty máš taky sebevědomí, žádat mě o něco takovýho."
"Nebýt mýho sebevědomí, mohli jsme se trápit dál."
"Jo jo, já vím," usmál se a přivinul si ho víc k sobě, "vážně tě miluju."
To trochu překvapilo Chala, který něco takového od Ekyose nečekal, pak se ale usmál a zavřel oči, "já tebe taky."
"Myslím to vážně. Jsi můj, už tě nikomu nedám!"
Černovlásek se na něj překvapeně podíval.
"Takže tomuhle se říká sex, jo?" zasmál se Chal, "fakt to lidi ještě víc sblíží, jak se říká."
"Ty máš taky sebevědomí, žádat mě o něco takovýho."
"Nebýt mýho sebevědomí, mohli jsme se trápit dál."
"Jo jo, já vím," usmál se a přivinul si ho víc k sobě, "vážně tě miluju."
To trochu překvapilo Chala, který něco takového od Ekyose nečekal, pak se ale usmál a zavřel oči, "já tebe taky."
"Myslím to vážně. Jsi můj, už tě nikomu nedám!"
Černovlásek se na něj překvapeně podíval.
"Ani bohyni války ne!" odmlčel se, "přemýšlel jsem nad tím, co jsi říkal. Co kdybychom utekli pryč od války?"
"Pryč z Řecka?"
"Ano."
"Pryč z Řecka?"
"Ano."
"Kam bychom ale šli?"
Ekyos se zamyslel, "přes moře nemůžeme, tam už mají Římané své lodě. Musíme na sever, někam do chladnějších zemí."
"Proč ne," potvrdil černovlásek, "taky se mi nechce do války a když budu s tebou, nic jiného potřebovat nebudu."
"Musíme se zeptat rodičů. Čím dřív, tím líp."
"Tím chceš říct, že bychom měli vstát a jít za nimi?" zasmál se Chal, "já ale momentálně vstát jaksi nemůžu...."
Hnědovlásek se začervenal, "promiň."
"Ty se nemáš za co omlouvat, já to chtěl," pronesl s úsměvem a zkoušel pomalu vstát. Ekyosovi se přitom naskytl pohled na jeho krásné tělo. Musel odvrátit pohled, jinak by ho zase chtěl, ale to by na jeho krásného Chala byl moc velký nápor a on nechtěl, aby trpěl. Pokud jim to rodiče dovolí, vyrazili by hned ráno a kdyby Chal nemohl chodit...
I on se zvedl a oblékl se do kalhot. Společně šli domů, pomalejším tempem, než je obvyklé, ale šli, to bylo hlavní.
Ekyos se zamyslel, "přes moře nemůžeme, tam už mají Římané své lodě. Musíme na sever, někam do chladnějších zemí."
"Proč ne," potvrdil černovlásek, "taky se mi nechce do války a když budu s tebou, nic jiného potřebovat nebudu."
"Musíme se zeptat rodičů. Čím dřív, tím líp."
"Tím chceš říct, že bychom měli vstát a jít za nimi?" zasmál se Chal, "já ale momentálně vstát jaksi nemůžu...."
Hnědovlásek se začervenal, "promiň."
"Ty se nemáš za co omlouvat, já to chtěl," pronesl s úsměvem a zkoušel pomalu vstát. Ekyosovi se přitom naskytl pohled na jeho krásné tělo. Musel odvrátit pohled, jinak by ho zase chtěl, ale to by na jeho krásného Chala byl moc velký nápor a on nechtěl, aby trpěl. Pokud jim to rodiče dovolí, vyrazili by hned ráno a kdyby Chal nemohl chodit...
I on se zvedl a oblékl se do kalhot. Společně šli domů, pomalejším tempem, než je obvyklé, ale šli, to bylo hlavní.
Napřed se zastavili v Ekyosově rodině, protože byla blíž.
Hnědovláskova maminka plakala a tatínek taky nebyl v příliš veselé náladě, ale říkali: "Když se vyhnete válce, běžte si kam chcete."
Chalovy rodiče si zase byli vědomi toho, že jejich syna jejich živnost nebaví a věděli, že to dřív nebo později přijde. S přicházející válkou to byla dobrá šance, jak se usadit někde jinde.
A tak s přicházejícím ránem vyrazili na cestu. S vědomím, že jsou Římané stále blíž a blíž, šli téměř nepřetržitě a kdykoliv přišli do nějakého většího městra, dozvěděli se, že jsou buď ještě v Řecku, nebo že se na Římany také chystají.
Chal mnohokrát i vtipkoval o tom, že by mohli být i poutníky.
Chalovy rodiče si zase byli vědomi toho, že jejich syna jejich živnost nebaví a věděli, že to dřív nebo později přijde. S přicházející válkou to byla dobrá šance, jak se usadit někde jinde.
A tak s přicházejícím ránem vyrazili na cestu. S vědomím, že jsou Římané stále blíž a blíž, šli téměř nepřetržitě a kdykoliv přišli do nějakého většího městra, dozvěděli se, že jsou buď ještě v Řecku, nebo že se na Římany také chystají.
Chal mnohokrát i vtipkoval o tom, že by mohli být i poutníky.
Zhruba za rok přišli do velkého města s menším hrádkem. Ptali se místních, ale mluvili úplně jinou řečí, než oni, ani nevypadalo, že by se někdo z nich učil řecky.
Naději jim dávalo to, že vidí pohodlný život místních a žádné přípravy na válku. Ptali se ale skoro všech, které potkali. Až se jich ujal jeden z místních, který byl zřejmě místní duchovní a který řecky uměl.
Oznámil jim, že jsou na území Velké Moravy, že jsou poměrně nový státní útvar a nemusí se tu Římanů bát. Nabídl jim útočiště, než válka v Řecku pomine a že je naučí staroslovansky.
Už ani ne za rok byli oba schopní plynule mluvit o těch nejběžnějších věcech a za rok si otevřeli vysněnou pekárnu.
Především děvčata za nimi chodila ráda. Kdo by nechtěl být obsloužen krásnými chlapci?
Oznámil jim, že jsou na území Velké Moravy, že jsou poměrně nový státní útvar a nemusí se tu Římanů bát. Nabídl jim útočiště, než válka v Řecku pomine a že je naučí staroslovansky.
Už ani ne za rok byli oba schopní plynule mluvit o těch nejběžnějších věcech a za rok si otevřeli vysněnou pekárnu.
Především děvčata za nimi chodila ráda. Kdo by nechtěl být obsloužen krásnými chlapci?
Problém pak byla trochu Džárlivost, ale jeden polibek a hrátky večer potají všechnu žárlivost odehnaly.
Ekyosovi a Chalovi se na Velké Moravě tak zalíbilo, že zde zůstali až do své smrti. Sice se jednou zašli podívat do rodné vesničky a byli moc rádi, že jejich rodiny přečkali válku v pořádku, ale také zjistili, že zemědělství opravdu není na ně. Válka také velmi oslabila hospodářství státu a mladíci zjistili, že je jim na Velké Moravě vážně lépe, tak se vrátili.
Každý jejich den byl beze strachu, protože zde ještě neprorážela nová víra, podporována a vytvořena Římem, která stála proti nim a lidé se zde řídili hlavně láskou a silou vůle. Jelikož bylo Řecko momentálně pod nadvládou Říma, neměli by tam žádnou šanci.
Takže se nemuseli stydět za držení rukou na veřejnosti, ani za polibky. Jejich pekárna s řeckým pečivem také dobře prosperovala a tak opravdu prožili velmi šťastný život.
Konec pohádky!! xD xD x
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
